KOSTNICE VE ZDISLAVICÍCH

V našem kraji je mnoho památek, které zná jen malý okruh lidí. Mezi ně patří plným právem malá, ale pozoruhodná kostnice ve Zdislavicích.    

       Kostnice je nevelká stavba v těsné blízkosti kostela sv. Petra a Pavla. Mnoho lidí z okolí o ní vůbec neví, někteří snad o ní alespoň něco slyšeli, ale jen málokdo se na ni dojel podívat. Je to škoda, neboť podobných funerálních památek je v naší zemi velmi málo. Zdislavickou kostnici nemůžeme co do velikosti srovnávat s téměř světoznámou kostnicí v Sedlci u Kutné Hory. Svou vnitřní výzdobou a členěním ji sice připomíná, ale přesto je skutečným unikátem.        

        Prameny k jejímu postavení a uspořádání musíme hledat v 18. století a nejprve si připomenout alespoň několik důležitých skutečností.     
        Původně se pohřbívalo kolem kostela a celá plocha byla téměř pokryta hroby. Tehdy se šířila nákaza z Persie či dokonce až z Indie, ale jak se to přesně událo, historikové dodnes nezjistili. Mor postihl nejen obyvatelstvo naší země, ale šířil se až k pobřeží Baltu. Odtud přišla další vlna přes naše území až na východ. Mor zanechával za sebou poloprázdné vesnice. Nejhůře na tom byla v blízkosti Zdislavic Bolina, kde zemřely dvě třetiny tehdejšího obyvatelstva.   
        Morem byli nakaženi a umírali mladí, staří, bohatí i chudí. Lidé se z obavy před nákazou přestali stýkat a snažili se šíření této zhoubné nemoci zabránit. Nikdo netušil, jak se mor šíří. Někteří se domnívali, že nákazu šíří komáři, jiní tvrdili, že vzduchem a další, že vodou.
        Jeden mlynář přehradil mezi Zdislavicemi a Bolinou cestu. Povozy, které převážely mrtvé, musely používat cestu, která končila ve Zdislavicích u č.p. 139. Tato cesta je dodnes nazývána Umrlčí cesta. Pohřbívalo se bez účasti příbuzných i faráře. Hroby museli kopat i členové rodiny zemřelých. Pokud v rodině nebyl nikdo schopný, byli zemřelí pohřbíváni do společného hrobu. Při pohřbech používali rukavice, roušku na ústa a v kapse mívali i lahvičku alkoholu. I mezi těmito lidmi si mor vybral jednoho muže. 
        Zápis o moru je z roku 1772, kde se píše: Tak velké nemoci byly, že funusů za den pět až šest bylo, takže při chrámu Páně Zdislavickém přes sto osob pochováno bylo, též u věže kostelní a neměli místa, kde klást a museli za městem půdu posvětit a tam je kladli.          
        Téhož roku 1772 v rohu nového hřbitova postavena nová márnice. Nový hřbitov posvětil roku 1772 kondracký farář Arnošt Radiměřský.    
        O tom, že hřbitov u kostela byl přeplněn, svědčí vyprávění, že u vchodu do kostelní věže byly dva hroby, které se při vstupu do věže musely přeskakovat.   
        Od odchodu posledního kališnického faráře roku 1624 patřily Zdislavice až do roku 1684 pod správu farářů vlašimských. V letech 1684 až 1787 převzali duchovní správu ve Zdislavicích faráři z Kondrace. Vlastního faráře dostaly Zdislavice až roku 1787. Byl to Jan Bonaventura Böhnisch, bývalý karmelitán z kláštera u sv. Havla v Praze. Tento klášter byl císařem Josefem II. jako mnoho dalších zrušen. 
        Farář Böhnisch byl člověk rozhodný a podnikavý. Při shlédnutí neutěšeného stavu, který byl kolem kostela, se rozhodl uvolnit tuto plochu. Nechával odstraňovat staré hroby. Vykopané kosti třídil, dával je na hromadu, nevhodné balil do bílého plátna a ukládal na novém hřbitově. Potom následovalo čištění kostí.    
        Podle vyprávění našich babiček dělaly tuto práci jejich babičky. Používaly přitom rukavice, na ústech měly roušky, k čištění měly škrabky a kartáče. Farář Böhnisch sám očištěné kosti vyvářel a odnášel do márnice. O tom, že se nebál infekce, svědčí skutečnost, že při práci i jedl.
        Výstavba kostnice začala roku 1810 a pro veřejnost byla otevřena o dva roky později. Ze své práce se farář Böhnisch dlouho netěšil, neboť roku 1813 umírá v požehnaném věku 74 let.     
        V rohu vedle kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stávala márnice, stojí čtvercová budova naproti vchodu do sakristie. To je zdislavická kostnice. Dveře i okna jsou klenutá, podlaha je pokryta dlaždicemi. Střecha je tvarovaná, na vrcholku je věžička se znakem lebky a nahoře dvouramenný kříž. Střecha byla původně pokryta šindelem. Roku 1875 byla šindel nahrazena plechem.         
        Kostnice se vnitřní výzdobou podobá největší a nejznámější kostnici sedlecké. Proti vchodu je malý oltářík. V jeho spodní části jsou přihrádky s kostmi. Na oltáříku stojí křížek. Kolem okna jsou umístěny lebky a kosti. Na nejvyšším místě nad oknem je upevněna  nazelenalá lebka. Místní pověst o ní vypráví, že při úpravě kostnice byla tato lebka umístěna na jiném místě, ale vždy do rána spadla na podlahu. Teprve když ji dali na nynější místo, tak tam zůstala. Prý je to lebka muže, který měl za svého života vysoké postavení, a proto i po smrti chce mít místo vysoko nad svými osadníky. Vedle oltáříku stojí pyramidky sestavené z lidských hnátů. Kolem zdí jsou umístěny přihrádky, v nichž jsou srovnány další lebky a jiné části lidských koster.
        Bohužel, ani tato ojedinělá památka nebyla uchráněna před vandaly. Mnoho lebek bylo odcizeno a později z nich část vrácena. Nemálo jich bylo zničeno. Proto v současné době zeje několik přihrádek prázdnotou.     
        Pokud jste kostnici ve Zdislavicích neviděli, přijeďte se na ni podívat. Všichni milovníci i malých kulturních památek jsou srdečně zváni i vítáni.
 
převzato z internetových stránek městyse Zdislavice